Veverky

O veverkách

Asi se nenajde nikdo, kdo by neměl rád veverky. Tyhle drobné hlodavce s charakteristickým dlouhým ocasem, hbitě poskakující ze stromu na strom při hledání potravy, se nám podaří občas zahlédnout při procházkách v lese, v městských parcích, ale i na zahradách vesnic a měst. Veverky žijí a rozmnožují se i tam, kde bychom je až tak nečekali. Můžeme je pozorovat i na velkých panelových sídlištích, kde zručně šplhají i po stěnách domů.

Veverka obecná, jak se správně veverka jmenuje, žije samotářským životem. Pokud se vám tedy poštěstí vidět skupinu veverek, jedná se obvykle o matku s mláďaty, o které se veverčí máma, na rozdíl od samečka, svědomitě stará až do 3 měsíců. V tomto věku mláďata odcházejí hledat si vlastní území.

Veverky mívají mladé 2 - 3 krát do roka. První vrh mláďat přijde na svět často již v únoru. Veverčí máma se proto po celý rok téměř nezastaví ve snaze sehnat si dostatek jídla, aby mohla mláďata dostatečně nakojit, ale i zajistit jim bezpečí ve veverčích úkrytech. Těch si staví a využívá vždy několik. Mláďata přenáší velmi často, pokud byl úkryt poničen, nevyhovuje anebo jako prevenci před predátory.

Barvy veverek jsou různé od světle rezavé přes hnědou až po černou.

Jídelníček veverek je velmi rozmanitý. Je všeobecně známo, že veverky mají rády lískové i vlašské ořechy, bukvice, jedlé kaštany atd. Veverky si rády pochutnají i na ovoci (jablka, hrušky…) a na semenech a pupenech řady jehličnatých i listnatých stromů. Nepohrdnou ani hmyzem nebo houbami. Přestože se to v literatuře často uvádí, veverky obecné nevybírají ptačí hnízda a neživí se ani ptáčaty nebo ptačími vejci.

Veverky si v době, kdy je dostatek potravy, schovávají zásoby na zimu v úkrytech ve větvích nebo je zahrabávají do země.

V zajetí se dožívají i více než 10 let, ale v přírodě je jejich život plný nástrah a nebezpečí obvykle mnohem kratší.

TIP: Veverčí kroniku Katky Soukupové doporučujeme všem, kteří se chtějí podrobně seznámit s životem divokých veverek. Najdete zde i mnoho rad, jak jim ten jejich často nebezpečný život trochu usnadnit. Zakoupit možno zde. Celý výtěžek z prodeje této nádherné knížky putuje na provoz Záchranné stanice pro veverky Pinky, kterou autorka provozuje.

Počet veverek v přírodě bohužel klesá. V minulých stoletích byly veverky doslova vybíjené po tisících pro svou kožešinu. Dnes je hlavním důvodem jejich poklesu přeměněná krajina, kde si veverky nedokážou najít dostatek potravy. Veverky musí při hledání obživy více riskovat a přebíhat i po zemi. Tak se stávají snadnou kořistí psů, které jejich majitelé nechávají běhat bez vodítka, ale i ptačích dravců. Mnoho malých veverek je uloveno kočkami, které nezodpovědní majitelé nechávají přemnožit. Veverky v hnízdech, včetně mláďat, jsou také vítanou kořistí kun, lasiček i hranostajů.

Proč je dobré mít za souseda veverku

Asi se nenajde člověk, kterému by pohled na poskakující postavičku s bystrými očky nezlepšil náladu. Už jen proto je dobré pokusit se na zahradu veverku nalákat.

Jak je přilákat na zahradu a jak jim zde pomoci.

Samozřejmě, že vyšší pravděpodobnost, že se nám podaří veverku přilákat na naši zahradu, je v lokalitách, kde se veverky alespoň občas vyskytují.

Veverky hlavně v zimě, kdy jim zamrznou všechny zásoby, které si poschovávaly v časech relativní hojnosti v zemi, ocení přilepšení svého zimního jídelníčku.

Ukázalo se, že přikrmování veverek na ptačích krmítkách příliš nefunguje, protože rychlejší a početnější ptáci dobroty rychle snědí a na veverku pak zbudou jen slupky, ve kterých se můžou jen smutně prohrabovat ve snaze nějaké to zapomenuté slunečnicové semínko najít. Je proto lepší zvolit takovou konstrukci krmítka, aby obsah sloužil pouze veverkám.

Tahle otvírací dřevěná krabička s průhlednou částí doplňovaná veverčími dobrotami se po prvním objevení stane pro veverku neodolatelným magnetem, ke kterému se ráda vrací nejen v zimě, ale i v době péče o malá mláďata. Jídlo je zde chráněno před povětrnostními vlivy, ale i před ptáky, kteří nedokážou, na rozdíl od veverky, zavírací víko krmítka nadzvednout.

Tahle veverčí spíž je pro veverku tak atraktivní, že velmi často zvolí pro své hnízdo stejnou lokalitu, a tak se nám může naskytnout nejen pravidelný pohled na hodující veverku, ale když budeme mít štěstí i na veverčí mámu s neposednými mrňaty nebo svatební honičky zamilovaného veverčího páru.

Veverky můžete zkusit nalákat v zimních měsících i na zavěšenou půlku kokosového ořechu - kokosová dužina jim velice chutná. Kokos zavěšujte jen v době, kdy se teplota pohybuje pod nulou. V teplých dnech dužina zkysne a zplesniví, což by veverkám mohlo uškodit.

Pokud máme psa nebo psy (ti většinou veverky nesnáší) volíme pro umístění krmítka (či jiné pochutiny) takové místo, kde nemusí veverka při příchodu a odchodu sestoupit na zem, kde by ji psi mohli chytit a poranit. Na zahradě volíme místo co nejklidnější. Veverky jsou přirozeně plaché.

Veverky samozřejmě ocení i možnost nalezení potravy na zahradě mimo krmítko. Takový ořech čerstvě utržený ze stromu nebo lískový oříšek z lískového keře jsou pro veverku neodolatelné pochoutky, které v době jejich zralosti nadšeně konzumuje, ale také si je schovává do různých skrýší, v zemi i na stromech, na horší časy.

Proto platí jednoduchá rovnice. Chceme-li na zahradě veverku, sázejme jedlé keře, ale také (pokud možno) vysoké listnaté a jehličnaté stromy, které veverkám poskytnou bezpečný úkryt. Možná pak právě u nás na ořechu nebo staré vysoké jabloni si veverka postaví jedno ze svých hnízd, ze kterého bude chodit hodovat na „své“ krmítko.